Příroda je velmi mocná. Důkazy tohoto tvrzení vidíme neustále kolem sebe. Všechny katastrofy, ať se jedná o záplavy, tornáda nebo naopak extrémní horka, jsou jen ukázkou toho, co jednotlivé součásti přírody dokážou. Tyto přírodní katastrofy nám vždy znova připomínají fakt, že ačkoli jsme pány tvorstva, všechno pod svou kontrolou ještě nemáme a bylo by bláhové, kdybychom čekali, že jednou budeme mít. Musíme si jako lidé pokorně uvědomit, že dokonce za některé tyto nepříjemnosti dokonce můžeme sami. Jsme zvyklí zasahovat do koloběhu přírody docela bezmyšlenkovitě, dochází pak následně k tomu, že se poruší složité procesy a vazby, které příroda obsahuje.
Příkladem může být například to, že jsme u nás byli zvyklí rovnat koryta řek a vysoušet bažiny, kde se držely nebezpeční komáři. Postupně tak ale došlo k tomu, že se voda velice rychle z tohoto území ztratila a odtekla dále do moře. S tím ovšem souvisejí další procesy. Pokud voda zmizí rychle, nestihne se ani tolik vstřebat do půdy a ani tolik vypařit. Tím začíná sucho a nevznikají mraky. Ty se vytvoří až nad oceánem, kde se také vyprší a nám už nejsou nic platné. Vykořisťovat přírodu není moudré a ani lidské, ale využívat její síly, které má a které nám nabízí by byl zase naopak nerozum.
Jedním z případů, kde se v polední době snažíme těžit, je výroba elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Již ji umíme vytvořit z proudu vody či vzduchu (tedy větru) anebo také ze slunečního záření. V něm jsou totiž obsaženy částice, fotony, které ze speciálních materiálů jsou schopné vyrazit elektrony, které dále mohou putovat ke spotřebiči nebo k akumulátoru. Tyto fotovoltaické elektrárny Plzeň se stávají dobrým zdrojem poměrně levné energie. Metody se postupně zlepšují, a tak jsme schopni ze stejného množství slunečního záření vyrobit větší množství elektřiny a také ji uložit.